Buďme bdělí

Když jsem tento týden přemýšlela, o čem budu psát, každé téma mi připadalo nepatřičné. Válka na Ukrajině je natolik silným tématem, má vůbec smysl ještě řešit něco jiného? Nejsou jakékoliv jiné úvahy, které se přímo netýkají tohoto strašlivého a zbytečného konfliktu teď poněkud o ničem?

Naše rodina samozřejmě velmi silně prožívá události posledních dnů. Nejstarší dcera plakala a hodně ji děsilo, co se děje. Ptala se, jestli Putin přijde i k nám… Téma, jak s dětmi o válce mluvit, pro nás bylo velmi aktuální… Řešili jsme, jakým způsobem můžeme kromě finanční částky na podporu Ukrajiny pomoci. Není toho mnoho, co můžeme udělat, ale vzhledem k tomu, že uprchlíci přichází i do naší farnosti, máme možnost se přímo podílet alespoň na péči o ně – něco pro ně uvařit, upéct… Budoucnost ještě ukáže, co vše bude potřeba a já se snažím pokorně přijímat to, že naše možnosti pomoci jsou třeba trochu omezené a zároveň děkovat Bohu za to, že jiní mají příležitost pomoci výrazněji.

Celé téma války se pochopitelně často objevuje i v mých modlitbách a rozjímáních. Zpočátku mě zaplavil pocit, že oproti tomu, co se děje, není vlastní nic tak důležité, že všechny moje a naše problémy jsou marginální… Pak jsem si ale vzpomněla na to, že od mojí kamarádky odešel manžel a zůstala sama s dětmi. Přemýšlela jsem nad tím, jak v poslední době vnímám, že do určitých vztahů, které se mě týkají, se dostalo zlo a je potřeba se za tyto vztahy modlit… Myslela jsem na všechno, co mi doposud připadalo jako smutné a těžké a kupodivu – stále to je smutné a těžké…

Uvědomila jsem si, že i přesto, že mé modlitby a myšlenky jsou s ukrajinským národem, potřebuji stále ve svých modlitbách a činech nést i vztahy a situace, které jsou teď aktuální tady u nás. Neodhodit jedno pro druhé, ale pokusit se o propojení a vyváženost.

Ďábel má moc rád chaos a velmi účinně v něm dokáže působit. Poštvává v něm jednoho proti druhému. Proto si myslím, že je důležité teď pracovat i na našich aktuálních problémech a investovat do vztahů. Snažit se o soudržnost, ohleduplnost, laskavost, milosrdenství. Snažit se naslouchat jeden druhému, kritiku nebrat jako útok, hledat cesty k sobě navzájem. Jako národ budeme potřebovat být soudržní a tato soudržnost začíná v našich partnerstvích, rodinách, pracovních vztazích… Zkrátka má smysl se snažit a nepolevovat. Vždyť lidstvo je jeden velký organismus, vzájemně se ovlivňujeme. Je mi smutno, když jdu po naší městské části a vidím rozbité dveře u ruských obchodů s potravinami… Nereagujme na zlo zlem…

Když se mě děti ptají, jak mohou pomoci, když je někde válka, mluvím s nimi o tom, že bychom se měli modlit, být k sobě dobří, mít se rádi a pomáhat tam, kam sahají naše možnosti.

A nejdůležitější věc ze všeho – Buďme bdělí…