Netrpělivost

Vy, kteří čtete můj blog a znáte mě, víte, že nejsem zrovna trpělivý člověk. Netrpělivost je vlastnost, se kterou asi nejvíce potřebuji pracovat. Nejenže to vím já, ale samozřejmě o tom ví i Bůh. Hodně spolu toto téma řešíme.

V mnoha životních situacích jsem se vždy vrátila k tomu, že musím být trpělivá a mnohokrát mi to pomohlo. Nejsilnější pro mě byl ohledně tohoto tématu okamžik, který jsem prožila v době, kdy se nám téměř zhroutilo manželství, a já nevěděla, zda bude pokračovat dál nebo ne. Stála jsem tehdy uprostřed lesů, měla jsem v uších sluchátka, poslouchala jsem chvály a modlila se. Byl březen, stále byla ještě hrozná zima, všude kolem tma, vítr hučel, větve stromů se nakláněly. Byla jsem sama, mrzla jsem, nikdy v životě jsem se necítila opuštěnější. Jak jsem tak přešlapovala po umrzlé zemi, slzy mi stékaly po tvářích a z úst se mi draly vzlyky, kterými jsem říkala: „Co mám dělat? Jak to mám napravit? Co mi poradíš?“… Nevím, jak se to stalo, ale zničehonic se hudba, kterou jsem poslouchala vypnula uprostřed písničky. Zarazilo mě to. Podívala jsem se na mobil – fungoval, byl nabitý, obrazovka zamčená. Prostě najednou zmlkl. Sundala jsem si sluchátka, podívala jsem se směrem k lesu a zcela zřetelně jsem uslyšela v šumění větru dvě slova: „TRPĚLIVOST, DCERO“. Věděla jsem, že mi odpověděl. Nohy jsem měla úplně zdřevěnělé. Opravdu ke mně mluvíš? A jestli ano, tohle je řešení? Trpělivost? Nemám nic dělat? Mám čekat, jak to dopadne? Nic horšího po mně nemůžeš chtít…

Když jsem ale tak jasně slyšela odpověď na své volání, rozhodla jsem se poslechnout. Byla jsem trpělivá. Řekla bych, že to byl v té době ode mě skoro nadlidský výkon. Ale Bůh měl pravdu. Trpělivost byla zcela nezbytná a když jsem se odvážila Mu věřit a ponechat na Něm řešení, udělal všechnu „práci“ za mě… Alespoň tedy pro ten zlomový okamžik, pak už to bylo na nás…

Proč se dnes vracím k trpělivosti a této vzpomínce? Je totiž tak silná, že mi pomáhá vracet se k trpělivost i dnes, kdy cítím, že ji znovu tolik potřebuji. Nemluvím teď o našem manželství, ale o kontextu současného žití. Potřebuji trpělivost k tomu, abych se dokázala vyrovnávat s názory, někdy až téměř militantními a zastrašujícími, které se týkají Covidu. Je jedno, kterým směrem ty názory jdou. Vždy jsou tak hlasité, až mě z nich bolí uši, srdce i duše.  Jsou chvíle, kdy mám pocit, že už nejspíš vybouchnu a pokusím se oběsit na respirátoru, protože mě všechny ty „zcela zřejmé“ pravdy čím dál více ubíjí. Nemluvím o sociálních sítích, ty už v tomto ohledu vůbec nesleduji. Mluvím o životě mezi lidmi tváří v tvář. Nedělá mi dobře názorová rozdělenost společnosti, která se přímo úměrně projevuje i mezi mými přáteli – stále dokola. Jako kdyby to nemělo žádného konce… A tak znovu přemýšlím: „Měla bych dělat ještě něco víc než to, co už jsem udělala? Mám některé názory jen poslouchat? Mám se přizpůsobovat nebo jednat podle toho, co mi říká srdce? Mám snad někoho napomínat? Co mi na to poradíš?“ K mému zmatku se ozývají znovu pro mě tak náročná slova: „TRPĚLIVOST, DCERO“.

A tak se snažím. Snažím se být trpělivá a hledat spíše cesty smíru než nepřátelství. Spíš naslouchat než kázat. Raději mlčet než mluvit, když chci říci něco, co by mohlo zranit… Ne vždy se mi daří, někdy to nezvládám. Vím ale, že i v této době si chci uchovat uvnitř sebe milosrdenství a laskavost. Někdy jako kdybych pro ně sahala hodně hluboko…

Chtěla bych, abychom k sobě byli milosrdní a laskaví, proto pro nás připravuji na Advent každodenní „výzvu“ – LASKAVÝ ADVENT. Doufám, že budete mít chuť projít Adventem spolu se mnou a najít pro tento čas to, co potřebujete, abyste prožili Vánoce skutečně v klidu a míru.