Odpočinek

Víte kterou konverzační situaci moc nezvládám? Možná to taky znáte… Schválně… Dáte se s někým do řeči a dotyčný se vám začne svěřovat, kolik toho má, co všechno nestíhá a co na něj ještě čeká. Vyjmenuje vám veškeré své činnosti a dá vám tak tušit, jak moc je zaměstnaný a co všechno zvládá…

Ačkoliv je to vcelku obvyklá záležitost, že si někdo stěžuje na to, že toho má moc, pro mě je to stále docela náročné poslouchat, protože uvnitř mě taková situace vždycky začne vytvářet zvláštní tlak, který mě doslova nutí k tomu, abych onomu člověku začala hned také vyjmenovávat, co všechno dělám já, aby snad neměl pocit, že nic nedělám nebo že toho mám málo… Je úplně jedno, s kým si povídám, ten tlak uvnitř mě se objeví vždycky. Vědomě se pak rozhoduji, jestli také začnu chrlit svůj výčet aktivit nebo jestli si to nechám pro sebe a s uvědoměním, že není důležité, aby to tento konkrétní člověk věděl, v klidu vyslechnu to jeho, aniž bych se začala předhánět, kdo toho má víc. Upřímně, mám to tak 60 ku 40. Těch 40% jsou právě ty situace, kdy to nezvládnu a mám pocit, že přeci i ten, se kterým mluvím, musí vědět, že toho mám taky nad hlavu…

„Co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim“ praví Bible, takže se nemusíte bát, že tento článek bude o výčtu mých aktivit. Jde ale o to, že se v poslední době cítím strašně zahlcená. Stojí mě opravdu hodně energie, abych stíhala to, co jsem si sama naložila, a začínám chápat, že některé věci budou muset chtě či nechtě jít stranou. To je ovšem bod, na který ještě vůbec nejsem připravená.

Moje zahlcenost začala v poslední době docela přetékat, proto jsem přemýšlela nad tím, jak mám najít chvíli pro sebe, jak si odpočinout, jak vyskočit z toho vlaku, který se řítí a já nad ním ztrácím kontrolu… A odpověď jsem našla na tom nejméně pravděpodobném místě – na záchodě 😀 A to hned dvakrát (zřejmě je to skutečně jediné místo, kde mohu být chvíli v klidu). Poprvé to bylo u kamarádů, kteří mají v oné místnosti vždy nějaké křesťanské časopisy. Jeden jsem vzala do ruky a otevřela na stránce, kde bylo napsáno: „Bez odpočinku pro sebe nemáme sílu cokoliv dávat dál.“ Ta věta mi zůstala v mysli. Byli jsme pak u mé mamky a já jsem ve zmíněné místnůstce zahlédla ležet tablet, ve kterém byla aplikace Bible. Neodolala jsem a podívala jsem se, jak ta aplikace vypadá a zjistila jsem, že nabízí i různé modlitební plány. Doma jsem si ji pak stáhla a našla si plán, který se nazýval „Udělat si čas na odpočinek“. To bylo přesně to, co jsem v danou chvíli potřebovala! Byl to jen pětidenní program, ale za těch pět dní jsem se opravdu velice zklidnila a znovu si uvědomila, že život není hon. Můj život není a nemůže být hon a soutěž. Vím, že workoholismus a neustálá zaneprázdněnost jsou v našem světě obdivovány, mám obrovský sklon tomuto módu propadat, ale kdykoliv sklouznu, začnu cítit, že mi něco chybí – je to odpočinek a vztahy, které mi unikají pod nánosem práce…

Chtěla bych se s vámi podělit o několik myšlenek, které mě v aplikaci Bible zaujaly a třeba i vám tak trochu zarezonují…

• Abychom mohli účinně plnit svou úlohu v životě a realizovat své plány, musíme se naučit odpočívat, jinak bychom neměli našim milovaným co nabídnout a ani nemohli dosáhnout svých cílů.

• Jozue 1:8 – Kniha tohoto Zákona, ať se nevzdálí od tvých úst. Ale přemítej o něm dnem i nocí, abys pečlivě dodržoval vše, co je v něm psáno. Tehdy budeš mít na svých cestách úspěch a tehdy se ti bude dařit.

Tato slova pro mě byla hodně důležitá – věděla jsem, že mám velké limity, a že určité, byť třeba z pohledu světa „drobné hříšky“ mě svádí z cesty. Začala jsem si jich víc všímat a eliminovat je.

• Římanům 12:2 – Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.

Zejména tyto tři uvedené myšlenky mi pomohly se zklidnit. Měla jsem pocit, i když vám to může připadat třeba zvláštní, že i Bůh ocenil, že jsem se nad tím zamyslela. Přišly mi totiž najednou dva dny volna navíc, které jsem strašně moc potřebovala. Bez nich bych se hnala jako štvaná zvěř, ale tyto dva dny mi zajistily, že jsem si mohla práci na některých projektech mnohem lépe rozložit.

Doufám, že jednou pochopím, že odpočinek není lenošení, ale nutná součást našeho života, bez které nemůžeme fungovat ani pro sebe, ani pro druhé. Je těžké si to v hlavě přenastavit, už jsem mnohokrát stála na začátku. Tentokrát mám ale pocit, že by to mohlo být jiné…