Příběh z pokladnice na rozloučenou

Od posledního článku se toho semlelo hodně. Ukončila jsem hned dvě práce najednou – jednou je ta, do které se už po rodičovské dovolené nevrátím, druhou je moje aktuální práce v dětské skupině, kde budu končit v srpnu. Zkusila jsem také přijímačky na vysokou školu, jejichž výsledek zatím neznám. Mimo to jsem se dozvěděla o jedné věci, která mě ranila a ukázala mi, že některé záležitosti z minulosti v mém životě nejsou dořešené a poslední dva dny jsme řešily poměrně závažný problém v širší rodině. Mě stál jen jednu probdělou noc a snad má šťastný konec, přesto musím říci, že to bylo velice intenzivní.

Přesto, že témat, o kterých bych dnes mohla psát, je požehnaně, žádné z nich by nebylo zrovna pozitivní a radostné a já bych nerada končila tento školní rok smutně. Však jsme si všichni těch těžkostí letos všichni užili až až… Dnešní článek je totiž poslední v tomto školním roce. Na příští středu pro vás chystám něco nového – prázdninového 😊 a během dalších dvou letních měsíců se v rámci článků budeme na těchto stránkách „vídat“ nepravidelně, protože potřebuji vydechnout, získat inspiraci a snad i nové respondentky do rubriky (ne)obyčejné ženy.

Proto jsem se dnes rozhodla, že s vámi budu sdílet jeden příběh, který jsem vám slíbila už před delší dobou. Patří do mé osobní pokladnice nezapomenutelných okamžiků a osobně ho také vnímám jako důkaz Boží existence. Včera jsem zrovna četla citát, který se mi moc líbil: „Když se více modlím, náhody se stávají častěji.“ Ten, kdo tohle vyslovil, na to skutečně kápnul 😊.

V době, kdy byl Vašek, můj manžel, v Příchovickém týmu, jezdila jsem za ním jen málo, neměli jsme dovolené se vídat častěji, než jednou za tři týdny. Každá chvíle, kterou jsme si pro sebe během toho roku ukradli, pro nás byla velice cenná. Jednou, někdy v lednu, se nám podařilo vyrazit si ještě s dalšími přáteli na běžky. Byl to krásný výlet a všichni jsme si ho moc užili. Nějakou dobu po návratu jsem ale zjistila, že mi chybí prstýnek, který jsem od Vaška dostala několik měsíců před tím. Hledala jsem ho po celé faře, moc pro mě znamenal. Ale nenašla jsem ho. Byla jsem z toho tenkrát hodně nešťastná.

Teď se posunu trochu v čase. Začínalo jaro a já jela po nějaké době zase do Příchovic za Vaškem. Měla jsem zrovna jedno z těch období, kdy jsem se hodně modlila za svou budoucí cestu a měla jsem otázky ohledně toho, co je mým životním posláním.

Zázrakem se nám s Vaškem poštěstilo na chvíli odejít z fary na procházku. Mluvili jsme tenkrát o naší možné společné budoucnosti. Najednou, jako by mi něco rychle prolétlo hlavou. Hloupá, přesto ale neodbytná myšlenka. Uvědomila jsem si, že před několika měsíci, když jsme byli na běžkařském výletě, jsem si odskočila do lesa na záchod. Jako blesk z čistého nebe mě zasáhla myšlenka, že ztracený prstýnek musel sklouznout z prstu, když jsem si sundávala rukavice. Tenkrát byly asi tři metry sněhu, brodila jsem se neznámo kde, ale přesto jsem Vaška poprosila, abychom teď na jaře na „ono místo“, o kterém jsem netušila, kde přesně bylo, zamířili. Když jsme došli na přibližné souřadnice, zjistili jsme, že všude jsou čerstvě pokácené stromy. Vypadalo to tam jako po lesní bitvě. Pátrání po prstýnku bylo beznadějné. Přeskakovali jsme stromy a rozházené jehličí a já si jen pomyslela: „Kdyby se ten prstýnek našel, to bych fakt už nikdy nepochybovala o tom, že cestou, po které mám jít, je manželství“. A téměř ve stejném okamžiku Vašek zahlédl mezi poraženými stromy třpytící se drobný předmět. Sehnul se pro něj a už v rukou držel můj ztracený prstýnek. Nevěřila jsem vlastním očím. Vnímala jsem to jako jasné znamení. Popravdě řečeno vždy ráda říkám, že jsem tak natvrdlá, že ke mně Bůh musí mluvit velice jasně, a proto mi vždy do zásadních otázek sesílá nějakou „bombu“, abych to určitě pochopila 😊. Toto byla jedna z nich.

Tímto příběhem se s vámi pro letošní školní rok loučím, moc se těším, až s vámi budu sdílet prázdninové články z cest a doufám, že mi zachováte přízeň a v září se budeme setkávat opět každou středu na stránkách nahlubinu.cz.

A ve středu 30. 6. se nezapomeňte podívat na fb, ať nepropásnete prázdninové překvapení 😊.