Dvě strany mince

Dost často se mi stává, že se dostanu do situace, kdy znám více verzí jednoho příběhu. Jedna strana mi řekne svou verzi a potom se dozvím verzi stejného příběhu z druhé strany. Zajímavé je, že ve chvíli, kdy poslouchám první variantu, tak si říkám, že to naprosto dává smysl a úplně to chápu. Potom poslouchám sugestivní líčení druhé strany a znovu si říkám, že to naprosto dává smysl a úplně to chápu. Čím to je? Každý máme svou pravdu a vnímáme svět a dění naší optikou. Každá situace má dvě strany mince, ale problém je v tom, že se asi často zaměřujeme jen na tu naši část a je těžké vnímat situaci i optikou toho druhého. Někdy je to prostě příliš náročné, jindy na to nemáme čas nebo chuť, občas nás už možná ten druhý tak vytáčí, že rezignujeme. Bez toho, abychom si vzájemně vyšli vstříc, se ale nikdy nedobereme spokojenosti ani na jedné straně. Je to jako se vším, snažit se musí obě strany…

Někdy je pro mě těžké vnímat rozkoly mezi lidmi, zvláště, mám-li obě strany moc ráda. Přála bych si, aby se věci mezi znesvářenými stranami urovnaly a dříve jsem měla velké nutkání do konfliktů vstupovat a snažit se je řešit. Během času jsem ale pochopila, že vstupovat do rozepří, které se mě netýkají, nemá vůbec žádný význam. Mohou ho totiž vyřešit jen ti, kterých se týká. Co se ale snažím udržet si, je můj životní přístup, tedy že věřím, že lidé nejednají primárně se zlým úmyslem a také to, že co vyslechnu, druhé straně nešířím.

Samozřejmě, občas jsem v minulosti dojela na svou důvěřivost a jistou naivitu. Na druhou stranu situace, kdy jsem byla až příliš naivní a důvěřivá, mě trochu vyškolily a myslím si, že ačkoliv jsem pořád tak trošku „sluníčkář“, není můj pohled na věc často tak vzdálený realitě.

Myslím si, že většina lidí se snaží jednat dobře, a i když se jim občas něco nepovede, není v tom primárně zlý úmysl. Spíš často v našich chybách figuruje strach, nejistota, nízké sebevědomí, neschopnost kvalitní komunikace a pak samozřejmě také naše neduhy, jako je lenost nebo pohodlnost… Může se stát, že občas někomu ublížíme, aniž bychom chtěli. Může se stát, že uděláme něco špatně nebo se něco nepovede, všichni jsme totiž chybující lidé…

Když jsem nad tímto tématem přemýšlela, přišel mi na mysl můj nejoblíbenější světec – je to svatý Petr. Mám ho ráda kvůli tomu, že alespoň podle toho, co je zaznamenané v Bibli, to byl nejen báječný člověk a Ježíšův dobrý přítel, ale často mě pobaví, že v různých situacích jednal poněkud impulzivně, bez rozmyslu, a dříve mluvil, než myslel. To je vlastnost, kterou mám naneštěstí taky a snad proto je mi tak blízký 😊. Navíc v osudnou chvíli, kdy Ježíše odváděli na smrt, Petr svého Mistra a přítele zapřel, ne jednou, ale třikrát. Když vstal Ježíš z mrtvých a znovu se setkal s Petrem, jak jejich setkání vypadalo? Ježíš se Petra třikrát zeptal, jestli ho má rád a on mu odpověděl pokaždé, že má. Pochopil, že Ježíš mu odpouští, že mu věří a nepotřebuje vysvětlení, proč se zachoval tak, jak se zachoval. Jeden pohled na věc je, že Petr Ježíše totálně podrazil a vykašlal se na něj, ale existuje určitě i Petrův náhled na věc. Proč se zachoval tak jak se zachoval? Kdybych s ním dnes mluvila, co by mi asi řekl? Možná měl prostě jenom strach, možná se snažil svou odpovědí ochránit sebe, ale třeba i ty, kteří tam byli s ním. Možná si myslel, že ještě něco dokáže udělat, když teď Ježíše zapře, tak bude mít šanci mu později pomoci… To se dnes už přesně nedozvíme, ale Ježíš to věděl, protože byl schopen vidět i Petrovu stranu mince, nejen tu svoji.  

Petrovu verzi toho, proč Ježíše zapřel, se teď zrovna nedozvíme, ale myslím si, že bychom se vždycky měli snažit alespoň částečně zahlédnout i stranu mince kohokoliv, s kým se dostaneme do konfliktu nebo konfrontace a je jedno, jestli jde zrovna o manžela/ku, naše dítě, kamaráda/ku nebo kolegu/gyni.

Tohle je opravdu náročná doba pro vztahy, tak si zkoušejme jít co nejvíce naproti a být k sobě milosrdní, protože to si myslím, že právě v dnešní době má skutečně velkou hodnotu. Snažit se vidět nejen svou stranu mince, ale i stranu mince toho druhého může zafungovat, pokud se budeme snažit všichni. Ano, to je možná utopická myšlenka, ale podle mě nemá cenu, ji předem vzdávat.