Letošní postní doba bude určitě zase (B)boží!

Tak konečně je to tady – moje oblíbené období půstu před Velikonocemi.

K následujícím 40 dnům mám takové dva osobní příběhy, které mě naučily vnímat půst jinak.

Začnu tím, že ještě před pár lety pro mě bylo období půstu takovým podivným časem. Nijak zvlášť jsem o něm nepřemýšlela, odepřela jsem si sladkosti, pak přišly Velikonoce a tím to pro mě končilo. Od té doby, co se snažím žít svůj vztah s Bohem tak nějak víc „na blízko“, se moje postní prožitky změnily. Stává se, že se celkem intenzivně objevují pokušení, zkoušky nebo jiné náročnější situace. Když se mi to stalo poprvé, byla jsem z toho totálně vyřízená. Nechápala jsem, co se to děje a jen tak jsem se před kamarádem knězem zmínila, že teda ten půst je nějak dost náročný. On se na mě podíval a celkem pobaveně odpověděl: „No tak to je v postu normální, ne?“ To jako vážně? I ostatní prožívají víc pokušení a zkoušek? No tak to byla úleva. Fakt. Ten pocit, že to je vlastně něco normálního, mi dal o dost víc síly s mými slabostmi bojovat.

Druhý nezapomenutelný poznatek mi během postní doby zprostředkoval shodou okolností můj druhý kamarád kněz. Řešila jsem s ním záležitost, se kterou jsem se v dané době potýkala a on se mě najednou zeptal:

„Hele a přemýšlela jsi někdy nad tím, čím si plníš hlavu?“ Koukala jsem na něj a přišlo mi to jako hrozně vtipná otázka.

„Jak to myslíš?“ odpověděla jsem mu.

„No, co třeba čteš?“

Na to jsem mu řekla, že nic zvláštního, většinou nějaké historické romány. On se na to pousmál a povídá, že možná v tom bude ten problém. AHA 😀 No náhodou jsem si to vzala celkem k srdci a uvědomila jsem si, že v některých věcech opravdu žiju v trochu jiném, románovém světě, a že bych se nad tím měla zamyslet a zjistit, čím jsem si ten život vlastně plnila,co je realita a co fikce.

Můj osobní postoj k postní době je tedy následující – může to být poměrně složité a náročné období, což je ale úplně normální. Jak se s náročným postem vypořádat? Zaměřit se na to, čím plním svůj život, své srdce a svoji mysl.

Pro letošek mám konkrétní představu. Na základě naší „farní výzvy“ postní doba po telefonu, bych si ráda přečetla knihu s duchovní tematikou. Pravděpodobně to bude Rodina od Guye Gilberta a Když všechno, co jste kdy chtěli pořád nestačí od Harolda S. Kushnera. Tím hodlám plnit svoji mysl.

Svoje srdce bych chtěla plnit společnou modlitbou s Vaškem a také s dětmi.  Možná se to zdá jako samozřejmost, ale my jsme teď nově objevili, že potřebujeme pro modlitbu nějaký konkrétní prostor, který bude příjemný a k modlitbě vhodný. Proto pozměníme jednu část našeho obývacího pokoje tak, aby byla útulnější a tvořila hezkou modlitební atmosféru. Moc se na to těším. Několika lidem jsem slíbila pro toto období modlitbu a prostor k rozjímání mi pomůže tento slib snáze dodržet.

A nakonec – svůj a náš život chci plnit úsměvem. Pomáhá mi překonávat i ty nejtěžší chvíle. Zkusím se na to vše, co nás teď ještě čeká, prostě a jednoduše usmát.

Vím, že letošní postní doba bude prostě zase (B)boží a těším se na její prožívání. A co vy? Také se těšíte?