Znamení

Většinou se trochu vyhýbám komentování světových událostí, ale dnes udělám malou výjimku.

Smrt královny Alžběty mě nějakým způsobem zasáhla. Monarchie s touto dámou v čele tady byla ještě dávno předtím, než jsem se narodila. Bylo to něco samozřejmého.

Když jsem byla v 8. třídě, jeli jsme se školou do Londýna na oslavu 50. výročí královniny vlády. Pro mě to byl a je nezapomenutelný zážitek. Viděla jsem vše, co k tomu patřilo – zlatý kočár, průvody lidí, členy královské rodiny… Tenkrát to pro mě celé bylo jako zjevení z jiného světa… Možná, že to skutečně byl jiný svět…

V souvislosti s královninou smrtí chci ale zmínit něco, co má pro mě osobní a duchovní rozsah. V médiích jsem si přečetla, že po Alžbětině smrti byl na nebi viděn mrak, který byl mnohými Angličany vnímaný jako její podobizna. Na druhou stranu se tomuto úkazu mnozí na internetu vysmívali, jaká je to hloupost, a že v tom mraku může vidět kdokoliv cokoliv. No…

Osobně mám hodně podobnou zkušenost. Přesně si pamatuji den, kdy jsem seděla na zahradě před lázeňským domem v Kynžvartu, pozorovala naše dvě dcery a těšila se na třetího potomka, který byl tenkrát ještě ukrytý u mě. Dívala jsem se na nebe a prožívala takové zvláštní, melancholické štěstí. Najednou jsem na nebi zahlédla mrak, který mi okamžitě před oči promítl tvář mého dědečka. Jako by se na mě z nebe dívala jeho hlava s pro něj typicky sčesanými vlasy. Nemohla jsem se na ten mrak vynadívat a těžko bych vám popsala pocity, které to ve mně vyvolalo – byla to směs jakési úcty, lásky k dědečkovi a zvláštního smutku. Zároveň jsem v danou chvíli pocítila naprostou jistotu, že pod srdcem nosím chlapce a hlavou mi najednou prolétlo stovky představ o tom, jaký bude. Z toho všeho mi zůstal v srdci pocit nesmírné laskavosti… 

Za několik hodin mi moje maminka zavolala, že dědeček zemřel…

Bible je plná svědectví o nejrůznějších znameních. My si dnes možná myslíme, že je to něco zastaralého, že žádná znamení nejsou, že jsou to jen takové povídačky pro malé děti nebo že lidé dřív nebyli na takové úrovni poznání, jako jsme my a vše se dá vysvětlit…

Já si ale myslím, že záleží jen na naší citlivosti k tomuto světu, na našem duchovním prožívání a na tom, do jaké míry jsme skutečně schopni věřit a tím pádem i vidět dary, kterých se nám může dostat všude kolem nás.

Já věřím, že jsem zahlédla dědečkův odraz na nebi, a že to byla moje příležitost rozloučení s ním. Nezáleží na tom, že jiný by v tom viděl jen mrak. Byla to naše poslední společná chvíle. Proto věřím i tomu, že mrak, který se v Anglii ukázal, mohl být pro mnohé jakousi nabídkou posledního rozloučení s jejich královnou. 

Koneckonců situace, které jsou za hranicí našeho chápání, se dějí neustále. Chci se dívat kolem sebe, vnímat a dávat na to, co cítím ve svém nitru. Protože Bůh k nám všem neustále promlouvá – nejrůznějšími způsoby – a já si nechci nechat ujít žádnou z příležitostí, které mi nabízí…