Tady a teď – cykloputování po Pálavě

V dnešním článku bych ráda sdílela typ na dovolenou – putování na kolech s dětmi – a zároveň se ponořila trochu víc do hloubky v rámci tématu prožívání aktuálního okamžiku.

Auto jsme nechali u vlakového nádraží v Šakvicích, nasedli jsme na kola a vyrazili směrem ke kempu U vody do Dolních Věstonic. Cesta kolem vodní nádrže byla příjemná, snadná, počasí nám vyšlo, nebylo co víc si přát. Brzy jsem si ale u sebe všimla jednoho jevu. Myšlenky mi různě utíkaly. Nejdříve jsem v duchu přemýšlela o věcech, které už nemohu ovlivnit. Lítalo mi třeba hlavou, proč jsem se v té které situaci nezachovala trochu jinak – lépe. Proč jsem neřekla něco jiného, proč jsem si víc nestála za sebou atd. Uvědomila jsem si ale, že mi takové myšlenky kazí ten pěkný okamžik a rozhodla jsem se jim nevěnovat. Po nějaké chvíli mi ale zase na mysl přišlo snění o tom, jak si užijeme s Vaškem víkend, který máme naplánovaný jen pro sebe někdy za měsíc. Začala jsem přemýšlet o tom, kam se tam půjdeme podívat, co budeme dělat…

Už loni jsme podnikli cyklotrek na kolech po Třeboňsku. Napsala jsem o tom článek pro moji kamarádku z Little Bears, takže můžete srovnat naše dva zážitky 😊. Stejně jako loni, bylo to pro nás úžasné. Metoděj, nejmladší syn, je zase o rok starší, takže bylo cestování o něco jednodušší.

Víte co? To mi najednou taky nepřišlo správné. Proč si mám teď v duchu snít o nějakém pěkném zážitku? Vždyť právě teď zažívám něco krásného! A tak jsem si řekla: „Barboro, tak konec, tohle děláš pořád. Neustále o něčem sníš a přemýšlíš si. Neustále dumáš, přehodnocuješ, plánuješ, případně si stavíš vzdušné zámky. Je na čase s tím trochu pohnout a naučit se skutečně prožívat přítomný okamžik. Zkusit na této dovolené být prostě jen tady a teď.“

Nebudu vám lhát, nebylo to pro mě vůbec snadné. Ačkoliv mě většina lidí vnímá spíše jako extroverta, já o sobě ráda říkám, že jsem introvertní extrovert, proto jsem nejraději ze všeho jen sama se sebou a ve své hlavě. Není to vždy špatné, ale často se mi kvůli tomu stává, že nejsem schopná vnímat to, co zrovna teď prožívám a různé životní okamžiky mi pak mohou snadnou proklouznout mezi prsty.

Takže s plným vědomím toho, jak chci naši dovolenou prožít, jsem se do toho vrhla. Všímala jsem si každého jednotlivého okamžiku. Snažila jsem se naladit na svoje prožívání, i na prožívání dětí a Vaška. Vnímala jsem, co mě mrzí – třeba to, že se na Pálavsku cyklisté nezdraví veselím „ahoj“ nebo že jsme v prvním kempu narazili na nepříjemné jednání. Všímala jsem si ale taky toho, z čeho mám radost – podařilo se mi připravit domácí instantní večeře, které byly nejen chutné, ale navíc super praktické a ušetřily nám oproti loňsku dost peněz, měla jsem možnost si házet s dětmi frisbíčko, užívala jsem si velkého množství pohybu. Maličkosti, ze kterých se začala skládat báječná dovolená.

Z Dolních Věstonic jsme vyrazili autobusem do Mikulova, dali si luxusní pravou italskou zmrzlinu, navštívili Kozí hrádek a jeskyně na Turoldu. Plánovaný výlet zpět pěšky uskutečnil jenom Vašek a byli jsme za to moc rádi, když se vrátil úplně splavený. Jela jsem s dětmi do kempu autobusem a říkala jsem si, že je někdy dobré slevit ze svých představ a hledat kompromisy, pokud nechci lidi kolem sebe úplně „oddělat“. ¨

Další den jsme znovu nasedli na kola a posunuli se do obrovského kempu Merkur. Byla jsem v něm se sourozenci a naším taťkou přibližně před dvaceti lety. Už tenkrát patřil mezi luxusní kempy. Když jsme do něj přijeli, byla jsem v šoku, co je z něj teď. Vyrovná se zahraničním kempům a najdete v něm úplně všechno. Prožili jsme tu báječný den s přáteli, kteří za námi přijeli. Bylo asi 35 stupňů, takže jsme si užívali vodních radovánek. Co se ale pobytu u vody týká, musela jsem si upřímně přiznat, že s tím stále nejsem v pohodě. Ačkoliv se mi už mnohé podařilo přijmout, znám svou hodnotu a mám se mnohem raději, než dřív, pohled na mé tělo v plavkách po třech dětech mi stále působí tiky v oku. Našla jsem v tom další oblast v tématu sebepřijetí, na které je potřeba zapracovat. Určitě se k tomu brzy vrátím v jiném článku, protože léto je před námi a příležitostí ke koupání bude asi ještě hodně :D.

V noci jsme v kempu prožili mega bouřku. S Vaškem jsme vůbec nespali a hlídkovali jsme, jestli se nebude něco dít. Vítr ale nebyl moc silný, jen hromy a blesky lítaly přímo nad námi. Myslím, že všichni ve stanech měli v čerstvé paměti řádící tornádo a to, jakému respektu nás naučilo.

Poslední den jsme s naší cyklonáloží vyrazili zpět k autu a šťastně jsme se vrátili domů.

Víte, takový způsob trávení volného času naší rodině opravdu moc dává. Cítím, jak společně strávený čas stmeluje. Uvědomila jsem si, že o takové chvíle nechci přicházet. Chci být u všeho, co dělám, přítomná nejenom fyzicky, ale hlavně duševně, a v tom mám opravdu velký deficit. Čeká mě práce.

A jak jste na tom vy? Dokážete být prostě „tady a teď“?